Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

Proměňte svá alba ve fotoknihu

Ideální jako dárek nebo jen tak pro sebe na památku.
Levně, rychle, jednoduše.



reklama

Alpy 0
112 fotek, červen 2009, 58 zobrazení, 1 komentář | cestování
Alpy po rovině a CK TRIP 2009
113 fotek, květen 2012, 53 zobrazení, 1 komentář
115 fotek, srpen 2013, 90 zobrazení, přidat komentář | cestování, krajina, příroda
Ráda jezdím do Alp, Vysokých i Nízkých Tater, ale nejraději mám Jeseníky a od letošní dovolené i Beskydy, kam se určitě budu ráda vracet. Ještě je hodně kopců na které by se dalo vyjet, ale asi až zase za rok.
22 fotek, 12.2.2012, 69 zobrazení, 1 komentář
Výlet na kopec vulkanického původu Boreč jsme plánovali už dávno a nejlépe se hodila mrazivá únorová sobota. Aby byl efekt kouře patrný je dobré se na kopec vydat při zhruba minus deseti stupních. Vzhledem k tomu, že onen kouř vytváří ochlazená a zkondenzovaná vzdušná vlhkost, tedy totéž, co kouř od pusy, je žádoucí, aby byl okolní prochlazený vzduch suchý. Sobotní den sliboval velký mráz, tak jsme vyrazili. Celý den bylo nádherně slunečno, teplota -8°C. Naučná stezka vede z vesničky Režný Újezd a měří asi 3 km. Boreč je vysoký 446 m.n.m a jsou z něho vidět okolní kopce s nejvyšší Milešovkou v popředí, kam jsme se posléze také přesunuli a vyšlápli i na ní.
63 fotek, srpen 2016, 99 zobrazení, 11 komentářů | cestování, krajina, sport
Brdy jsou od ledna 2016 volně přístupné a ještě tohle místo moc lidí neobjevilo a doufám, že jen tak neobjeví. jednak je to tady stále do kopce a žádné občerstvovací stanice, jen les, cesty, louky, klid. výchozí místo Rožmitál pod Třemšínem a Mýto. Najeto celkem 121 km a 1884 nastoupených metrů
71 fotek, červen 2010, 55 zobrazení, 1 komentář | cestování
Dachstein 2010
200 fotek, červenec 2014, 113 zobrazení, 2 komentáře
Dámskou jsem letos naplánovala do Podorlicka. Původní plán byl, že pojedeme pod horami, po vesničkách roztroušených v údolí s malebnými kostelíky uprostřed opuštěných luk. Mít hřeben Orlických hor téměř na dosah a nevyjet na něj, to bychom si asi později vyčítaly, takže jsme změnily plán a druhý den jsme se vydaly na hřeben a vzaly jsme to pěkně od začátku. Z Bartošovic v Orlických horách, kam jsme dojely ze Zábřehu na Moravě s přespáním v Písařově, jsme stoupaly, nejdřív k pevnosti Hanička, tam pociťujeme první zklamání, protože nebylo z pevnosti nic vidět a dovnitř na prohlídku jsme neměly čas. Na Anenském vrchu byl z rozhledny hezký výhled, Mezivší a už stoupáme po kamenité cestě na Pěticestí, Kunštátská kaple se zrovna opravuje, pod Velkou deštnou se to dost houpe, ale výšlap na vrchol není tak strašný, ani mouchy tu nejsou, bohužel, i pramen je letos bez vody. Na Šerlichu si jen nabereme vodu a obědváme až u Šerlišského mlýna. Ještě se vydrápat na kopec a do Nového Města nad Metují jedeme téměř 20 kilometrů s kopce. Cestou se ještě zastavujeme u vzácných kostelů i bezejmenných kapliček, jsou krásné a dýchá z nich historie a jakási odevzdanost. Poslední den už jen nejdřív podle Metuje, zastávka v Jaroměři, kde chvíli pobíháme po opevnění a pak podél Labe do Hradce Králové a vlakem domů.
182 fotek, červenec 2013, 147 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, krajina, lidé, příroda
Tradiční "Dámská" byla letos s doprovodem dvou pánů a podařilo se nám dokončit projetí celé severozápadní hranice. Letos jsme začali v Ústí nad Labem a dojeli jsme až do Mariánských Lázní. Z Ústí jsme jeli směr Telnice, Komáří Hůrku jsme pro nedostatek času vynechali, Cínovec, Fláje, podél hranice po Německé straně, hranici přejíždíme u Načetína a pokračujeme přes Horu sv. Šebestiána, Měděnec, Kovářskou až do Českých Hamrů. pak už po naší hranici šlapeme na Klínovec, Boží dar, po Krušnohorské magistrále jedeme na Blatenský vrch. Tady pomyslně dokončujeme loňskou cestu, protože právě sem jsme vloni s Lenkou dojely. Přes Abertamy, Oldřichov, Děpoltovice a Otovice končíme v Karlových Varech. Lázeňské město opouštíme podél řeky Teplé, Bečov nad Teplou, Staré Dvory, Nová Ves, Prameny a končíme v Mariánských Lázních.
za 4 dny našlapáno 294 km a nastoupáno 4088 výškových metrů, počet účastníků tři dámy a dva páni.
152 fotek, loni v létě, 124 zobrazení, 2 komentáře | koníčky, sport
Po stopách zaniklých vesnic a hutí v Česko – Německém pohraničí.
Dámská 2016 Český les podél hranice i za hranicí.
54 fotek, červenec 2016, 105 zobrazení, 1 komentář | cestování, krajina, sport
Zaniklé vesnice: Slatina, Farský les, lovecký zámeček Ostrůvek, Nová a Stará Knížecí Huť, Zadní Zahájí, Jedlina, Hraničky, Nové Domky, zámek Diana, Železná, Waldorf, Mostek, Švarcava, zámek Dianahof, Horní Huť, Hraničná, Pila, Mýtnice.
206 fotek, letos v červenci, 66 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, krajina
Tradiční „Dámská“ měla být podle čtyř řek, tří soutoků a proti proudu Ohře. První soutok jsme minuly hned v Mělníku, kde se Vltava vlévá do Labe, nevyšlapaly jsme až na vyhlídku pod zámkem a tak jsme se vyfotily u soutoku vraňanského kanálu, který se také vlévá do Labe. Terezín byl v plánu, ale až k soutoku, kde se Ohře vlévá do Labe, nezajíždíme. Z Doksan proti proudu Ohře šlapeme celou sobotu, až k Nechranické přehradě. Neděle už podle řeky není, přes přírodní park Džbán a podle Rakovnického potoka dojedeme k Berounce. Ani v pondělí se nám podle Berounky šlapat nechce, tak volíme opět kopečky tentokrát křivoklátské a v Podkozí po obědě se rozloučíme a jedeme každá svou cestou domů.
Letošní „Dámská“ podle Vltavy a Labe 73 km a 20 výškových metrů, proti proudu Ohře 87 km, 654 výškových metrů, k Berounce 77 km a 914 výškových metrů, návrat domů 64 km, 800 výškových metrů. Celkem 301 km, 2388 výškových metrů.
92 fotek, březen 2014, 65 zobrazení, 9 komentářů | cestování, krajina, příroda
Děčín, Maxičky, Kristin hrádek, Rosenthal, Gunnersdorf, Königstein, Grosser Winterberg, Bad Schandau.
V březnu se obvykle ještě jezdí na hory, ale letošní zima spíš přeje cyklistům, takže 6. března bereme kola a jedeme do málo proježděného Českosaského Švýcarska. Sobota je po ránu mlhavá a lehce mrazivá, ale stoupáme na Maxičky a docela se při tom zahřejeme. Opouštíme silnici a pokračujeme po zelené, pěkná lesní cesta, často je na stromě upoutávka na Kristin Hrádek, blíží se poledne, tak proč se nezastavit na něco teplého. Zrovna dneska mají bohužel zavřeno, je tu svatební hostina. Posilněni zelňačkou z vedlejší provizorní kuchyně míříme na hranice. Projíždíme Rosenthal a odbočujeme na červenou, stoupáme na místní kopec Katzstein. Za vesnicí je sloup s letopočtem 1835. Lesní cestou sjedeme kolem pasoucích se krav do Gunnersdorfu. Ještě je spousta času, tak měníme plán a nejedeme přímo k Labi, ale podél divoké říčky klesáme do Königstein. K pevnosti se nám šlapat nechce, tak jen obdivujeme mohutné hradby z městečka, zastavujeme v historickém centru a pak už sjíždíme k řece. Po pěkné cyklostezce, podle kolejí se blížíme k mostu. Ještě zastavujeme v bývalém nádraží, ze kterého je atrakce, jezdí tu miniaturní vlaky, jsou tu různé prolézačky i horolezecká stěna. Za nádražím cyklostezka končí, ale začíná bikerská stezka. Most nakonec nepřejíždíme a zůstáváme na pravém břehu Labe a dojedeme pohodlně až do Děčína. Před hranicemi, v místech, kde na mostě je vyznačeno, kam v průběhu let sahala voda, mám prázdné přední kolo. V Děčíně výlet zakončujeme vjezdem na zámek a v restauraci Stará pošta máme dnešní oběd i večeři současně.
74 km 606 m
Neděle je opět mlhavá, ale sluníčko rychle mlhu prosvítí. Balíme a sjíždíme do Hřenska. Podle vody a bohužel po silnici projíždíme bývalou celnici, dnes omšelá budova jen chátrá. Ve Shmilka, což je předměstí Bad Schandau, je rušný turistický život, parkoviště se začínají plnit, restaurace otvírají zahrádky. My uhýbáme na starou cestu, která začíná šplhat po úbočí, ale slézáme z kol a šplháme se po zelené značce mezi skály. Dojdeme na pohodlnou zpevněnou cestu, pískovcové skály jsou v těsné blízkosti a je třeba se rozhodnout, jestli pojedeme cestou vpravo, vlevo nebo rovně. Nakonec volíme tu nejpohodlnější a podle mapy bychom se měli napojit na cyklo. Stále se motáme kolem Schmilky, a tak volíme žlutou značku, kde je zpočátku pohodlná cesta, chvílemi je jen víc písku, ve kterém na kole jede dost obtížně. Cesta končí, začínají schody, které stále stoupají. Už se mi nechce kolo vláčet, tak se jdu podívat, jak to vypadá dál. Schody přecházejí v žebřík a také pěší turisti se na nás dost divně dívají, kam se to chceme dostat. Vracíme se tedy zpět a nakonec najíždíme na krásnou silnici, která se šplhá na Grosser Winterberg 556 m.n.m. Po zdolání devíti traversů jsme na vrcholu. Posedíme na sluníčku a vracíme se zpět. Ještě zajedeme na nedalekou vyhlídku, ale výhledy v jasném slunci nejsou moc hezké, ale bezpečně poznáváme skálu, u které jsme poprvé vyšli a zvolili špatný směr, ale dostali jsme se hodně blízko mezi skály. Ve Schmilce jsme za chvíli a ještě jedeme podle vody do Bad Schandau, ale moc dlouho se nezdržujeme a vracíme se zpět do Hřenska.
40 km 560 m
24 fotek, 28.8.2016, 29 zobrazení, přidat komentář | krajina, sport
Každý rok jezdím ke kamarádce do Zbečna střídám cesty, aby to nebyla nuda, letos to bylo trochu oklikou tam přes rozhlednu Máminka, zpět přes Sýkořici, Běleč, Sv. Jan pod Skalou a podle vody
93 fotek, květen 2011, 162 zobrazení, 3 komentáře | cestování
230 fotek, červen 2016, 111 zobrazení, 1 komentář
Dolomity – převážně z kopce 9. 6. – 12. 6. 2016

Cykloturistika v okouzlující oblasti SEISER ALM, na největší alpské louce provoněné vzácnými bylinami. Panoramatický sjezd panenským údolím DURON vklíněným mezi impozantní horské skupiny Rosengarten a Sassopiatto.

lanovka St. Ulrich (1250)
Bergbahngasthaus (2005)
Kompatsch (1844)
Mahlknecht Hütte (2037)
Passo Duron (2168)
Campitello di Fassa (1400

Přesun autokarem do průsmyku KARERPASS (1745). Přejezd po silnici do sousedního sedla NIGER. Sjezd po lesních cestách a málo frekventovaných komunikacích s krásnými pohledy do údolí řeky EGA a na masiv ROSENGARTENU až do metropole jižního Tyrolska - BOLZANA
Karerpass (1745)
Nigerpass (1688)
Schillerhof (1555)
Bolzano (250)
Ora (250)

Výjezd autobusem do průsmyku PASSO ROLLE (1972). Projížďka atraktivní krajinou národního parku Paneveggio, pod majestátnými štíty horské skupiny Pale di San Martino do PREDAZZA a dále pohodlnou stezkou údolím VAL DI FIEMME
Passo Rolle (1972)
Baita Segantini (2174)
Malga Venegia (1778)
Panéveggio (1500)
Predazzo (1000)
Molina di Fiemme (830)

Z průsmyku PASSO FALZAREGO (2105) vyhlídkový sjezd do olympijské CORTINY D´AMPEZZO, odtud po bývalém železničním svršku do TOBLACHU a dále po Pustertalské cyklostezce až do cíle v historickém BRUNECKU
Passo Falzarego (2105)
Cortina (1200)
Schluderbach (1437) - po bývalé železniční trati z roku 1956
Toblach (1200)
Bruneck (900)
55 fotek, září 2014, 233 zobrazení, 3 komentáře | cestování, koníčky, krajina, sport
Zrovna začalo babí léto a společnost lehokolistů slibuje pěkné zážitky a pohodové šlapání po Drahanské vrchovině, kterou znám jen z pohledu od dálnice, když se jede za Brno. Nemojanský mlýn u rybníku Chobot byl v obležení lehokolistů už od středy, my se připojili v pátek. Stejný nápad měli i motorkáři, takže ve mlýně a v nejbližším okolí už místo na přespání nebylo. Olšany jsou za kopcem a jen 6 km od mlýna a na plánované trase, spíme ve vesnici, kterou zviditelnil Boleslav Polívka. Zelené šipky a symbol lehokola jsou před naším penzionem, je krásně, sedáme na kola a vyrážíme po zelených šipkách směr Jedovice. V lese plno houbařů s plnými koši hřibovitých hub. Po červené objedeme Olšovec a stoupáme po cyklotrase 5080 na Lipový kopec, Malinu a po polní cestě dojedeme do vesnice Podomí, kde si dáme pozdní oběd. Ruprechtov, opravený větrný mlýn, bohužel se k němu nesmí, je na soukromém pozemku. Sjíždíme do Ježkovice, opět stoupání do Pístovice, tady je také rybník a mlýn, ale žádní lehokolisté, tak pokračujeme na Luleč a Nemojany, jak jinak, než opět do kopce. Mlýn už je v podvečer obležený lehokoly, stanové městečko se pěkně rozrostlo a někteří se chystají na večerní vyjížďku do Vyškova. Chvilku posedíme, pokecáme a jedeme do našeho penzionu v Olšanech a večerní jízdu si také vychutnáváme, ale měsíc je téměř v úplňku a s Fenixem se jede skvěle.
Sobota je ve znamení oranžových šipek a směr jih, Křenovice, Hrušky opravdu tu byly stromy obsypané velkými hruškami, bohužel ještě byly tvrdé, Šaratice, zaujal mne kostel, krásně opravený, jako v každé vesnici, kterou projíždíme. Těšany a kovárnu vynecháváme, je akorát čas na oběd, zastavujeme v Újezdu u Brna v pizzerii. Po obědě bych si nejraději lehla, ale v plánu je Mohyla míru, tak opět do sedel, jen lehokolisti si mohou po obědě lehnout, stále je obdivuji, že se na tomhle kole udrží a dokonce ještě vyjedou kopec. Vesnice Prace, Blažovice a po naučné stezce Bitva tří císařů, dojedeme do Rousínova. Trochu jsme si dnešní etapu zkrátili, ale nejsme tu, abychom závodili. V Rousínově se posilníme v cukrárně, zdravíme projíždějící leháče a protože se dneska už do mlýna nevracíme, vidíme je naposledy. Ještě vyšlapat do Habrovan, i tady potkáváme zbytek lehokolistů, kteří si dnešní trasu nijak nezkrátili. My ještě vyšlapeme k farmě Bolka Polívky, jejíž sláva pomalu zarůstá travou, ale restaurace funguje, výborně tu vaří a pivo i pohled z terasy je dobrým zakončením dnešního dne. V neděli ještě zaběhneme do lesa pro pár hub, nakonec z toho byla taška, zastavíme ve mlýně, kde už jsou jen zbytky balících leháčů a když už jsme v tomhle kraji, byla by škoda nezastavit se u Macochy. Koukneme se z vyhlídky, a jak se v tomhle kraji říká „valíme domů“.
v pátek 60 km a v sobotu 70 km a nastoupáno skoro 1000 m
165 fotek, květen 2014, 134 zobrazení, 9 komentářů | cestování, krajina, lidé, zábava
Letošní jarní sraz organizovala radka, základna byla v Trhové Kamenici v dětském táboře.
40 fotek, květen 2013, 123 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, lidé
Jarní Nákolácký sraz 10. 5. - 12. 5. 2013 na Hlavatici organizoval Valdek a chtěl nám ukázat své okolí, kde bydlí.
Na prodloužený víkend jsme se přesunuli do blízkosti vojenského prostoru Brdy do rekreačního střediska Hlavatice, kousek od Zbiroha. Oficiální zahájení letošního jarního srazu bylo 9. 5. 2013, ale vzhledem k svátku, někteří přijeli už ve středu a projeli okolí. Udělali dobře, protože od pátku ráno pršelo a přestalo až v sobotu k večeru. V pátek vyjeli jen opravdoví tvrďáci, někteří jeli na automobilovou vyjížďku, jiní se povalovali v posteli. V sobotu 11. 5. předpověď počasí slibovala, že pršet bude až kolem poledne, tak jsme vyjeli směr Zbiroh a dál na Novou Ves, kde jsme, si prohlédli kostel, Zvěstování Panny Marie s klášterem řádu sv. Augustina založený byl r. 1262 od Oldřicha Zajíce z Valdeka, původně zvaný „Na Ostrově“. Klášter po válkách husitských byl na čas opuštěn, ale r. 1676 byl obnoven. V Kapli uloženy ostatky sv. Dobrotivé z r. 1327. Fara byla při klášteře zřízena r. 1789. Dnes se klášter opravuje a řád Augustinů zde opět působí. Zrovna v něm probíhala příprava výstavy fotografií, kastelán nám kostel otevřel, abychom si jej mohli prohlédnout, i do chodby kláštera jsme nahlédli. Uvnitř byla zima, ale krásné prostředí. Byla jsem požádána o zapsání do pamětní knihy kostela. Napsala jsem tam, že jsme skupina cyklistů NáKoláci v počtu 30 lidí a že se nám v kostele líbilo. Automobilová sekce, která se přiblížila do Teně, na kolech dojela ke kostelu se k nám připojila, a pak již společně jsme začali stoupat do vojenského prostoru. Nejprve pod Hejdák, tam někde bylo bývalé vojenské letiště z padesátých let. Začalo lehce pršet. Po silničce stoupáme pod Jordán, kde je nejstarší bunkr zvaný pěchotní z roku 1935 na kterém se testovalo, kolik střel vydrží. Bunkr si také zahrál ve filmu Obecná škola. Začíná hustě pršet, sjíždíme dolů, mokří jsme už všichni a všude. Valdek nám popisuje, kde v mlze a dešti je vrchol Praha, obvykle bává vidět z dálky, Koruna také, jedna z mnoha osmistovek brdských vrcholů. Sjíždíme k Padrďským rybníkům, tady už nemáme menší pomalejší skupinku, která se odpojila a jela rovnou k autům do Těně. Nám ostatním stačí jen horní Padrďský rybník, i když ten druhý je prý krásnější, ale v dešti si ho klidně odpustíme. Airline píchá kolo, tak spravuje, my ostatní jedeme k zámečku a do Těně. Do hospody se chce jen pár lidem, my ostatní toužíme co nejdříve být v teple a sundat promoklé boty a oblečení. Pro změnu mám zase já prázdné zadní kolo. Zůstávám s obětavým Milanem, který mi duši zalepí, a posledních 15 km do tábora na Hlavatici jedeme sami. Teplá voda ve sprše trochu zmírní celodenní utrpení, guláš k večeři a teplo ve společenské místnosti bylo příjemným zakončením jarního cyklosrazu. V neděli už balíme, je sluníčko a modrá obloha. Valdek nás ještě spolu s Lelkem, Rondou a Flintem doprovodí před Hořovice, odkud nám jede vlak do Berouna. Radka není vůbec připravená na cestu natěžko, tak i v Berouně nasedáme na vlak a z Černošic už k nám na kopec nic nejede, takže tam musíme došlapat. Oběd na Zbraslavi a po druhé odpoledne jsme doma. První co začínám dělat, že vše naházím do pračky, odbahním kolo, vyměním úplně sjeté špalky a vařím si pořádné kafe.
Celkem na srazu najeto čtvrtek 26 km, sobota 73 km, neděle 37 km
89 fotek, květen 2015, 185 zobrazení, přidat komentář
Jarní nákolácký sraz Čekyně u Přerova pořádaný strejdou Liborem
7. 5. – 10. 5. 2015
Počet účastníků 20 plus nějaké děti.
Po rozvrtané D1 se přesouváme ve čtvrtek odpoledne do místa srazu. Po malém bloudění přijíždíme do tábora před 18 h, strejda Libor rozdává chatky podle toho, kdo jak přijel, od jídelny a WC směr k rybníku. Odevzdávám Liborovi mapy tras na následující tři dny a jdeme vyzkoušet místní hospodu.
Pátek ráno, sluníčko nás tahá z vyhřátých peřin a táborem se line vůně snídaně na vidličku, kterou si připravují leháči, my ostatní jdeme na snídani do jídelny a v 9 h jsme připraveni k odjezdu. Někdo píchl, takže se odjezd trochu zpozdil, ale času prý máme dost. Přesto krátce po výjezdu zjišťuji, že mapu na dnešní den jsem nechala na palandě, nezbývá, než se držet v houfu. Dnešní etapa je prý kopcovitá, tak trochu tomu moc nevěřím, kde se asi tak mohou najít v téhle Hanácké placce nějaké kopce, ale ve směru Tršice to do kopce bylo skoro pořád. Po cyklostezce přes Mrsklesy, Mariánské údolí se zastavujeme u rozhledny Radíkov. V kiosku čepují Holbu, mají výbornou gulášovku i klasický smažák. Odpočatí a napojení pokračujeme na sv. Kopeček, kde to vypadá jak o pouti, hlavně kolem ZOO se to cukrovou vatou a perníkem jen hemží. Bazilika Navštívení Panny Marie je krásná, na chvilku se zaposloucháme do hudby, varhaník krásně hraje a kocháme se pohledem na Olomouc a okolí. Přes Bukovany sjedeme do Velké Bystřice, kde wíla zná úžasnou cukrárnu. Pak už nás čeká jen rozhledna Božka v Přáslavicích, kde se sluníme na sluníčku, protože do tábora už to máme kousek a večeře je ještě daleko.
Sobota je opět slunečná, jako vždy v 9 h je odjezd. Tentokrát opouštím velkou skupinu a jedu nedělní trasu, protože jsem mamince slíbila, že zajedu do její rodné vsi kousek za Přerovem do Radslavic, kde zhruba před 70 lety bydlela. Jedeme tedy na Rokytnici, Císařov, Citov, přes Hradecký rybník do Tovačova. Věž Tovačovského zámku je opravená, ale okolí je dost zanedbané, ani na zámek nezajíždíme a jedeme rovnou na náměstí do cukrárny na kávu a dortík. Míříme na soutok Bečvy a Moravy, opouštíme silniční variantu a jedeme po červené turistické. Pěkná lesní cesta, náhle končí, malý mostek nás vede na louku a pole. Po nočním dešti je tu dost bahna a tak než se dostaneme na cyklostezku, máme bahno všude. Bečva je téměř stojatá voda, barvy hnědé, Morava je živější, ale barvu má úplně stejnou. Vzpomínám, jaká je krásná čirá u pramene pod Kralickým Sněžníkem. Projedeme Troubky a je tak akorát čas na oběd. Hned u silnice je penzion a restaurace Zavadilka, začíná lehce pršet, ale nakonec spadne pár kapek a můžeme jet dál. Ještě bychom rádi terénem, ale místní červená je sice sjízdná, ale bahna už bylo dneska dost. Bohužel nemáme mapu, ta nám končila u soutoku a v Troubkách žádná není, tak vlastně netuším, kam cyklotrasa Bečva vede. Vracíme se tedy zpět do Citova a Rokytnice a na cyklotrasu Bečva se napojujeme až v Přerově. Pěkná cesta podle řeky, místy docela úzká a dost cyklistů, chodců i inlajnistů se tady prohání. Grymovský most podjíždíme a do Radslavic nás dovede nejspíš nedávno udělaná nová cyklostezka. Vesnice se mi zdá ošklivá, pustá, a protože jsem v chatě nechala maminky popis včetně čísla domu, ve kterém bydleli, vyfotím pár staře vypadajících domů, kostel, ani hospoda tu není a vracíme se zpět do Přerova. Ve vinárně načepujeme Pálavu, aby bylo na čtrnáctce co pít. Přijíždíme právě včas, pití dochází. Proč nám paní správcová odmítla narazit sud piva, když asi deseti basketbalistům nebo co to bylo za sportovce, pivo načepovala, jsme nepochopili. Strejda Libor prohlásil, že to necháme být a postaráme se sami. V hospodě přes silnici nám pivo ochotně natočili, akorát bylo málo ochotných, kdo pro něj chodil.
Neděle už byla balicí a loučící, ale nás šest statečných a nespěchajících jelo ještě do Tovačova. Tentokrát jsme zajeli až na nádvoří a protože už se v Tovačově vyznám, jeli jsme nejkratší cestou do cukrárny. V poledne jsme i my naložili kola a vydali se směr D1 a Praha. Moc pěkná akce to byla, je hezké poznávat místa, která má někdo najetá a zná v okolí kdejakou cestičku. Ale přesto jsem jednu zkratku našla, o které strejda Libor nevěděl, prý v tomhle místě zkratku nikdy nepotřeboval.
66 fotek, letos v květnu, 104 zobrazení, přidat komentář | cestování, koníčky, lidé
Jarní Nákolácký sraz Praha 2017.
Letošní sraz by se mohl přejmenovat na smutný, černý, okradený, ale skoro jako v pohádce s dobrým koncem se na něj bude doufám vzpomínat jen s úsměvem. Po zimní debatě jsme se konečně domluvili, že letošní jarní sraz bude v Praze se základnou v Braníku na cyklostezce A2.
Na páteční první vyjížďku se nás sešlo skoro deset, byla naplánovaná po místních parcích Prahy 4 a jejich vodních nádržích. Bylo po dešti, takže bylo hodně kluzko a mokro. V Braníku na zelené jsme to neměly s Radkou projeté a tak jsme zabloudili kousek od kempu. Do hospody ve Vestci jsme přijeli akorát, kdy byl čas oběda. Přidali se k nám nový cyklisté z Olomouce, Jana s Tomášem a Standa z Uherského Brodu.
Sobotní trasa byla po ránu společná s bikery, ale u studánky na zelené u Cholupického potoka jsme se rozdělili. Tady proběhl dnešní první pád, ale k žádnému zranění nedošlo, jen nějaká modřina na pozadí později bude. Petra tak pokřtila své nové kolo. Na letiště Točná jsme dojeli po pohodlné asfaltové cestě, u letadla počkali, až dojedou i ti vzadu. Šipky, co jsem namalovala před týdnem omyl déšť, ale na lesní cestu jsme trefili. Pod statkem na Nouzově se ztratili leháči a někomu praskl řetěz. Díky zdržení jsme museli vynechat vrch Šance, jen jsme zajeli na vyhlídku nad Břežanským údolím, ještě pořád jsme v Praze. Ve vesnici jsme se opět potkali se ztracenými lehokolisty a po poli kolem osamoceného a památného stromu jsme dojeli do Dolních Břežan do Olivova pivovaru na oběd. Další plánovaný vrchol bylo oppidum a Zvolská homole, ale ty jsme si nechali na někdy jindy a nejkratší cestou jsme jeli do Zahořan do místních brodů. Radek obhlédl prví brod a odjel po silnici. My ostatní jsme statečně projížděli jeden brod za druhým, celkem jich je 13, ale nikdo je prý nepočítal. A protože se nám v brodech líbilo, přidali jsme ještě další na přitékajícím potoce a do vesnice Březová jsme si ještě pár menších brodů po žluté projeli. Vody a bahna bylo opravdu dost. Na kopci na nás čekal čistý Radek, který si užil výjezd na kopec a skoro 9 km sjezd, vyhlídku nad řekou a lesní červenou. I pro nás ostatní to dnes bylo už jen z kopce dolů, ve Vraném jsme zastavili na malé občerstvení, místní hospodský by stejně nic většího nenabídl. Po cyklostezce plné cyklistů a bruslařů se vracíme zpět do kempu. Část nás přejede lávku na Zbraslavi a pokračujeme po levém trochu klidnějším břehu. Krátce zastavujeme u Modřanského jezu, mezi vodáky je znám jako nejnebezpečnější jez na Vltavě. Přejedeme Branický most, kterému se neřekne jinak než „most inteligence“, protože byl postaven v 50 letech minulého století právě intelektuály. Do kempu je to jen pár šlápnutí. Bikeři už jsou také zpět, lehce potrhaní a zabahnění zrovna jako my. 53 km, 754m
Neděle je sídlištní, vede ji Radka a i my Pražáci jsme takhle po sídlišti snad nikdy nejeli. Já se odpojila v Sobíně a nějak jsem netrefila oboru Hvězdu, ale kolem krematoria v Motole jsem jela jako ostatní.
Pondělí bylo smutné, když Radek nenašel svoje lehokolo v kuchyňce, kde parkoval od čtvrtka. Prolezli jsme snad každý kout kempu a dlouhé dvě hodiny čekali na příjezd policie. Nakonec se toho ujala Radka a Valdek, já se skupinkou pěti jedeme ještě jednou na letiště Točná, tentokrát Modřanskou roklí. Vlivem události v kempu moc nevnímáme novou instalaci a výstavku drátěných zvířat. Polní cesty oschly, z jednoho místa jsou dokonce vidět zasněžené Krkonoše a Lelek bezpečně poznává Bezděz. Bikery navedu na kořenovku, s dámami dojedu k cestě, po které jsme v sobotu vyjížděli k letištní ploše, rozloučím se a budu se těšit na příští sraz a doufám, že i ohlasy na tenhle právě končící budou jen dobré. Děkuji všem, co přijeli.
V úterý 9. 5. 2017 se našlo Radkovo speciální lehokolo. Vyvěsila jsem leták s kolem na stezku a náhodný chodec, který byl zároveň policista, věděl, že kolegové na služebně na Pankráci zabavili v pondělí ráno divné kolo v jednom podezřelém bytě v Braníku. A to je definitivní konec za letošním srazem a těšíme se na ten příští.

Komentáře

přidat komentář