Název

Hradištko a část NS vystěhované Hradištko

Popis

Vystěhované Hradištko
Z Davle do Pikovic vede příjemná cesta podle Sázavy, hned za mostem se kopec zvedá, jedu po silnici, ale cyklo uhýbá na louku a posléze do lesa. Stará lesní asfaltka mne zavede do vesnice Třebsín, kde už je také zmínka o válečných zajatcích. Po modré značce a po silnici jedu směr Štěchovice, ale z modré uhýbám mezi domy a do lesa, pokouším se najet na dle mapy asfaltovou neznačenou cestu. Bohužel jedu po všech třech cestách v lese, ale ta pravá to není, vracím se na silnici a žlutou turistickou potkávám až u pomníku, kde se připomíná dubnový masakr asi 50 vězňů na konci války. K jejich povraždění stačil nález tří nožů v ubikacích. Památku zabitých vězňů si každý rok připomínají jejich francouzští krajané.
Lesní cesta mně zavede k dalšímu zastavení. Vypráví se v něm o 15leté dívce, která v roce 1944 ukončila školu a šla pracovat na nádraží. Tam potkala v kiosku 18letého Francouze, který na nádraží pracoval jako vězeň z Hradištka. Dívka uměla německy a tak domluvila s vojáky, že mu bude nosit jídlo a následně mu uspořádala oslavu narozenin. On jí pak zaslal milostný dopis s příslibem sňatku po válce. V roce 1945 mu před transportem upekla borůvkový koláč, než odjel. Přestože Francouz válku přežil, s dívkou se setkal až v roce 1966. Jejich přátelství údajně trvá dodnes.
Soutok je na kole nepřístupný, tak sjíždím rovnou k Vltavě a jedu po pravém břehu až k elektrárně. Žlutá značka se šplhá kamsi do stráně, kde se už před stovkami let těžilo zlato, je údajně protkána různými chodbami a štolami. V jedné z nich byl rok po válce nalezen archív K. H. Franka, který posloužil k jeho obžalobě. Chodby toho však mohou skrývat mnohem více, mluví se o tajných dokumentech, zlatu a uměleckých dílech. Zatím byli hledači neúspěšní.
Pokračuji dál za zákazovou značku „zákaz vjezdu všem vozidlům“, posléze končí asfalt a je tu spousta zaparkovaných aut. Úzkou cestou těsně nad řekou jedu dál. V lese je pár chat na řece mola a pramice. Z jedné chaty na mne křičí člověk, že jsem v rezervaci, co tu dělám na kole. Dál jsem se bála jet, tak otáčím kolo a vracím se zase na asfalt. Žádnou značku „rezervace jsem neviděla. Ze Štěchovic šlapu na Masečín, je vedro a dochází mi voda. V Masečíně odpočívám v místní hospodě, posilním se červenou limonádou a opečenou klobásou. Ještě kopec na Hvozdy, opuštěná stará vila s nápisem Hvozdy a zpustlou zahradou je smutným připomenutím starých místních časů. Ve Hvozdnici už mám dnešních kopců dost, tak jsem ráda, že se chvilku svezu a pojedu, i když po silnici, ale podle vody na Zbraslav. Kafe a dort v cukrárně na náměstí byla odměna za dnešní porci kilometrů.
71 km 914m

Kategorie a štítky

Nastavení