Náš tip

Proměňte svá alba ve fotoknihu!
Ideální jako dárek nebo jen tak na památku.
Levně, rychle, jednoduše.

Vlakem se necháme dovézt do Čerčan, na nádraží se k nám přidá Honza, prý jestli bude stačit, stačil. Kousek po silnici, pak najedeme na modrou a za chvíli stoupáme stále po modré na Hradiště Lštění, které bylo v době Spytihněva II. významnou hraniční pevností přemyslovského státu. Ten zde také nechal věznit Marii, těhotnou manželku svého bratra Vratislava. Podle starých letopisů nakládal kastelán Mstiš s Marií velmi hrubě. A tak ačkoliv byla na přímluvu biskupa Šebíře po měsíci věznění propuštěna a vydala se na cestu do Uher za svým uprchlým manželem Vratislavem, na cestě po mnohých útrapách zemřela. U kostela Sv. Klimenta je krásná vyhlídka, přímo naproti je vidět Loreta u hřbitova v Pyšelých, kam také dneska dojedeme. Ke hradu Stará Dubá nezajíždíme, je ukryt v lese kousek od žluté značky. Sjíždíme podél Dubského potoka k zaniklému městečku Odranec. Podél kolejí dojedeme nazpět do Lštění, přes Vysokou Lhotu k vyhlášené restauraci Pyšelka. A protože je poledne a cestou už na hospodu nenarazíme, jdeme na oběd. Dát si oběd pod kopcem nebyl úplně dobrý nápad, ale nakonec do Pyšel nějak vyjedeme. U Lorety se jen kocháme výhledy, svačiny zůstávají v brašně. Po cyklo krajem Josefa Lady se přibližujeme do Prahy. Křížkový Újezdec, hospodu na Mandavě vynecháváme, naopak zastavujeme v Oleškách u kostela Narození Panny Marie, původně románský kostel ze 13. st., který byl později goticky a barokně upraven je nyní pěkně opravený. Vyprávím o tom, že jsem v tom kostele jednou byla, když byl otevřený. Slyší nás pán na zahradě a říká, že jestli chceme, že nám kostel otevře. Tak jsme měli neplánovanou exkurzi až do sakristie a přispěli jsme na obnovu dřevěných varhan. U Průhonického parku se loučím, ostatní pokračují k metru. Všem děkuji za účast, počasí vyšlo parádně a trasa byla tak akorát. Dnešní výlet jsme věnovali zraněnému manželovi kamarádky, která s námi často jezdila na výlety, který před 14 dny spadl na kole a leží v nemocnici. Všichni mu přejeme brzké uzdravení.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 13 zobrazení
  • 1
  • 00
poVelikonoční byla letos vlastně předVelikonoční a zrovna byl nejstudenější víkend v dubnu. Rosničky slibovaly zataženou oblohu, déšť, ráno teploty pod nulou. Něco jim vyšlo, ale my nezmokli a dokonce svítilo i sluníčko a do kopců nám bylo pěkně teplo. Trasu jsme museli upravit kvůli ČD, protože náš vlak byl zrušen nebo měl hodinové zpoždění. Začínali jsme tedy na Zbraslavi, původně jsme tu měli končit. Od zámku hned pěkně do kopce na Baně, přes dálnici a modrou cyklo lesem k Cukráku. První zastávka byla na Jílovišti v cukrárně Stáňa, kafe a koláč byl výborný, i když Radka sebou měla neméně výborného beránka, na toho ještě v lese došlo.
Posilněni jsme jeli do Trnové, nejdřív na vyhlídku nad Vltavu, sama bych nikdy dobrovolně nesjela 150 výškových metrů, kvůli výhledu, ale v původním plánu vyhlídka byla a na tu se bohužel dneska nedostaneme, takže jsme jeli alespoň sem. V Trnové se Radka toužila podívat k místnímu zámečku z počátku 20. století, na zámku s oblibou pobývala operní pěvkyně Ema Destinová. Také bratr známého skladatele - Václav Škroup. Za držení továrníkem Daňkem prošel zámek úpravou do podoby, jakou známe dnes. My se projeli po zámeckém dvoře, v areálu je restaurace, bowling a penzion, ani jsme nefotili a jeli zase ven. Radka byla ještě fotit pomníček zastřelené hospodské u místní hospody, kterou zastřelilo gestapo. My snědli svačinu u kostela sv. Ducha. Po delší době přijela Radka, že prý jí nějaká bába nechtěla pustit ze zámku ven, že se pohybuje na soukromém pozemku. Tak na nás tři si asi netroufla, my nikoho ani neviděli. Po červené cyklo jsme dojeli do Bojova a zahřáli se výjezdem do Hvozdnice. Sluníčko se schovalo za mraky, začínala být zima a dostali jsme chuť na teplý oběd. Pokračovat dál po plánované trase nemělo smysl, když vlak na Prahu byl nejistý. Sjezd do Davle je krásný, ale pěkně jsme vymrzli v hospodě se zahřáli a za mostem jsem se s ostatními rozloučila a pokračovala domů po ose. Do brodů se mi nechtělo, tak jsem jela po žluté a přes Oleško, Zvoli domů.
více  Zavřít popis alba 
  • jaro
  • 26 zobrazení
  • 1
  • 00
tradiční Nepetche bylo letos o něco dřív, ale přesto jsme ochutnali vánoční lahůdky, loňské cukroví bylo výborné, vánočka byla čerstvá, makové, nivové rohlíčky, - výborné, perníčky voňavé a pikantní šneci z listového těsta taktéž. kilometrů společných 23 km a podívala jsem se do míst, kde jsem ještě na kole nikdy nebyla.
Kategorie: koníčkylidé
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 24.11.2018
  • 59 zobrazení
  • 2
  • 11
Místo oslav 17. 11., které se letos odehrávaly, spíš formou demonstrací jsme šli na Lovoš. Také již tradiční akce, která se koná už několik let vždy v den Sametové revoluce. Letos se nás sešlo deset a počasí přálo dalekým výhledům, sluníčko hřálo a obloha byla blankytně modrá.
Kategorie: koníčkykrajina
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 17.11.2018
  • 40 zobrazení
  • 2
  • 11
V letošním výročí 100 let od založení republiky se i náš tradiční pobyt v čase začínajícího podzimu odehrával ve stínu první republiky. Náš jeden večer nemohl být jiný, než ve stylu dvacátých let minulého století. My dámy jsme se oblékly do šatů, které možná nosily naše babičky, nešetřily jsme ani peřím v čelenkách. V budově, která byla postavená v roce 1887 a sloužila, jako škola pro obyvatele Kryštofova údolí se moc hezky navozovala atmosféra tehdejší doby a nejen proto, že v budově bylo ještě nedávno, muzeum hraček. To je v současné době přemístěno do hospody U Kryštofa. V bývalé škole je jen dobový nábytek a pár doplňků, ale pro představu, jak se žilo dříve, to bohatě stačí.
Místní viadukt je velmi známý a vyhledávaný fotografy amatéry. Nedaleký Ještěď zase láká ke zdolání jak pěšky tak na kole. Pěšky jsem tam snad nikdy nebyla, tak konečně letos v mlhavém a větrném říjnu jsem už podruhé v tomto roce zdolala tento zvláštní kopec nad městem Libercem.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • červenec až listopad 2018
  • 28 zobrazení
  • 1
  • 22
jela jsem okolo několikrát, sraz tu byl na jaře 2016 z vlaku jsem často obdivovala růžový kostel na vrchu nad Sázavou. nádherný slunečný a teplý den 11.10. by bylo škoda prosedět v kanceláři, tak beru kolo a z Kolovrat kam jsem se nechala dovézt vlakem jsem dojela až na Hradiště Lštění.
Kategorie: cestováníkrajina
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 11.10.2018
  • 35 zobrazení
  • 0
  • 11
Podzimní Nákolácký sraz Kostelec nad Orlicí organizátor Lelek .
V již tradiční čas 28. 9. se koná podzimní sraz, tentokrát nám svůj kraj a své nej cesty a kopce ukazoval Lelek za pomocí Rondy. Sjelo se nás do Kostelce nad Orlicí do místního vodáckého kempu asi 30 a dvě děti. Někdo dorazil už ve středu odpoledne, hlavně nedočkavci a důchodci, my pracující přijeli až ve čtvrtek. Naše cesta na sraz byla s Lenkou docela dramatická, třikrát se nám uvolnilo Lenky kolo na střeše v nosiči, naštěstí nespadlo a po jízdě v odstavném pruhu jsem kolo strčila do kufru. Náš dojezd byl až se soumrakem, čtrnáctka byla v místním bufetu, topilo se v kamnech, večer s kytarami zařídil Mildah se svou skupinou kutnohorských kamarádů. Buchet bylo na výběr, všechny byly povidlové různých velikostí i receptů. Páteční den byl trochu kopcovitý a vedoucí byl Ronda, ukázal nám krásné cesty v okolí Rychnova nad Kněžnou, ochutnali jsme pivo v pivovaru v Potštejně, dívali jsme se do okolí z rozhledny. V sobotu bylo po ránu trochu chladno, ale během dne sluníčko hřálo a hřálo. Trasa hradecká nám ukázala nádherné cesty v okolí Hradce, jeleni v oboře se sice moc neukazovali, ale divočák se vyvaloval u plotu v celé své šířce i délce. Výborný oběd v Krňovicích a cukrárna v Třebechovicích pod Orebem hned vedle muzea byla také výborná i když se jim pokazil zrovna stroj na zmrzlinu. V Týništi nad Orlicí se roztrháme na několik skupinek, někdo ještě jede na zámek v Častolovicích, někdo jen do hospody. zase jeden ze srazů s vysoce nasazenou laťkou a úžasným počasím.
více  Zavřít popis alba 
4 komentáře
  • 29.9.2018
  • 111 zobrazení
  • 4
  • 44
Po roce opět na chvíli 14 dní ve Vysokých Tatrách. Jezdíme na kole, občas pěší výlet. Celkem najeto 548 km a nastoupáno 8366 m. taková odpočinková dovolená, bylo krásně, jak říkají Slováci „pálava“, ale z potoků sálal chlad a v noci pršelo.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2018
  • 96 zobrazení
  • 4
  • 00
Dámská 2018 byla ve znamení trojek, vyjet na 3 vrchy - Kozákov, Ještěd, Oldřichovské sedlo, projet 3 řeky - Jizera, Lužická Nisa, Smědá, projet 3 země - ČR, Německo, Polsko, v 15. Dámské se nám to povedlo.
najeto celkem 265 km a nastoupáno 3770 m
více  Zavřít popis alba 
8 komentářů
  • červenec 2018
  • 120 zobrazení
  • 7
  • 88
Krušné hory v okolí Klínovce čtyři dny
Kategorie: cestovánísport
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2018
  • 24 zobrazení
  • 0
  • 00
Stejná cestovka jako vloni, dokonce i stejný termín 1. 6. – 6. 6. Základna u jezera Bled, odkud vyjíždíme na plánované etapy
Na Italské hranici nasedáme na kola, je sobota ráno, sluníčko svítí a předpověď déšť avizuje až na odpolední hodiny. Celkem to vyšlo, do Bledu dojíždíme za slabého deště, který ale rychle ustává a stihneme objet ještě jezero.
Tarvisio (733)
Odbočka (843) z cyklostezky na Lago di Fusine
Dolní jezero Fusine (920)
Horní jezero Fusine (937)
Kranjska Gora (809)
Bled (475)
76 km 692 m
Autobusem do biatlonového centra Pokljuka
Rudno Polje (1347)
Koprivnik v Bohinju (970)
Jereka (615)
Ribčev Laz (525)
Ukanc (600) – lanovka Vogel
Vodopád Savica
Ribčev Laz (525)
Bled (475)
79 km 589 m

Autobusem do Krajinska Gora
Mojstrana (641)
Vodopád Peričnik (747)
Aljažev dom (1015)
Mojstrana (641) – odbočka Radovna
Odbočka Kovinarska Koča (833)
Kovinarska Koča (870)
Krnica (642)
Vintgar (500)
Bled (475)
56 km 787m

Balíme, busem na Italsko/Slovinskou hranici
Průsmyk Predel (1157)
Log pod Mangartom (651)
Bovec (460)
Napoleonův most (220)
Kamno (203)
Gabrje (202)
Tolmin (200)
74 km 568m
Domů jedu na kole 20 km 193m
Celkem najeto 305 km 2829m
více  Zavřít popis alba 
15 komentářů
  • červen 2018
  • 93 zobrazení
  • 2
  • 1515
Letošní teplý květen přeje nejen nám cyklistům, ale i pěšákům, tak účast na 52 ročníku pochodu Praha - Prčice byla prý rekordní. Obdivuji všechny, co šlapali pěšky, ať vzdáleně nebo tou nejkratší cestou. My cyklisti to máme také dost složité, dojet do Prčic není zas takový výkon, ale jak nazpět? Skupinka hltačů kilometrů se našla, ale těm bych nestačila, tak jsem s kamarádem jela autem do Týnce nad Sázavou, původně jsme měli jet do Benešova, ale kamarádka Lenka zaspala a ujel jí vlak. Do Týnce to bylo blíž, na kole se zaregistrovat nedalo, ale na plastové botičce netrvám, jedeme tedy bez registrace. Už za vesnicí Dunávice nás míjí zpravodajské auto iPrima, ale než si stihnou vyndat kameru, jsme dávno pod kopem. Stihnou natočit balík cyklistů, co jedou za námi. Pohodlným vyhlídkovým tempem dojedeme do Neveklova, akorát čas na kávu a něco sladkého. Někteří cyklisti co jedou z Prahy nás předjeli cestou, jiní dojíždějí i když máme skoro o 30 km méně než oni, ale jedeme na pohodu. Na chvíli zastavujeme ve Štětkovicích, kde je park Drama věku, protáhnu se na šlapadlech a jedeme do Kosovy Hory. V Prčicích jsme před 13h, moc lidí tu není, nejspíš došli zatím ti z kratších úseků. Hledám známé tváře, ale nikoho nevidím. Kupujeme klobásu, přeci jen po 43 km vyhládne a vidím lehokolo a známého lehokolistu. Chvilku pokecáme, oni jedou z Tábora a zase nazpět. Po necelé hodině odjíždíme i my směr Heřmaničky, v brašničce si vezu keramický škrpál, letošní botičku z Prčic. Silnice je pro auta uzavřená, tak se jede příjemně. Ve Voticích krátký odpočinek a šlapeme dál. Nechtěla jsem jet po stejné trase nazpět tak je to trochu improvizace a dost kopců. Projíždíme areálem golfového hřiště Konopiště, krátká přestávka na doplnění energie a prozkoumání trasy, kudy dál. Škoda, že nemáme auto v Benešově, bylo by to blíž. Ke kostelu sv. Filipa ve Chvojenu je to sice jen 400 m, ale ještě máme nějaký ten kopec před sebou, tak k němu nezajíždíme. Ve vesnici Václavice si vzpomenu, že jsem tudy jela asi před 14 dny z Benešova, jenže jsem špatně odbočila a musela jet po hlavní silnici. Tak dneska se to snad nestane. V Hrusicích nad rybníkem si musím, lehnout a sníst jablko, asi jsem málo pila, celá se klepu a točí se mi hlava. Naštěstí do Týnce už zbývají jen 3 km a téměř z kopce. Dojíždíme krátce před 19h, za mostem v bistru si dáme večeři a pak už jen naložit kola a po 20h jsme doma.
90 km 1082 nastoupaných metrů.
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2018
  • 49 zobrazení
  • 1
  • 11
Tradiční nákolácký sraz tentokrát Brdy Věšín, nádherné počasí i společnost najeto 300 km 3720 nastoupených metrů
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • květen 2018
  • 140 zobrazení
  • 2
  • 11
Vystěhované Hradištko
Z Davle do Pikovic vede příjemná cesta podle Sázavy, hned za mostem se kopec zvedá, jedu po silnici, ale cyklo uhýbá na louku a posléze do lesa. Stará lesní asfaltka mne zavede do vesnice Třebsín, kde už je také zmínka o válečných zajatcích. Po modré značce a po silnici jedu směr Štěchovice, ale z modré uhýbám mezi domy a do lesa, pokouším se najet na dle mapy asfaltovou neznačenou cestu. Bohužel jedu po všech třech cestách v lese, ale ta pravá to není, vracím se na silnici a žlutou turistickou potkávám až u pomníku, kde se připomíná dubnový masakr asi 50 vězňů na konci války. K jejich povraždění stačil nález tří nožů v ubikacích. Památku zabitých vězňů si každý rok připomínají jejich francouzští krajané.
Lesní cesta mně zavede k dalšímu zastavení. Vypráví se v něm o 15leté dívce, která v roce 1944 ukončila školu a šla pracovat na nádraží. Tam potkala v kiosku 18letého Francouze, který na nádraží pracoval jako vězeň z Hradištka. Dívka uměla německy a tak domluvila s vojáky, že mu bude nosit jídlo a následně mu uspořádala oslavu narozenin. On jí pak zaslal milostný dopis s příslibem sňatku po válce. V roce 1945 mu před transportem upekla borůvkový koláč, než odjel. Přestože Francouz válku přežil, s dívkou se setkal až v roce 1966. Jejich přátelství údajně trvá dodnes.
Soutok je na kole nepřístupný, tak sjíždím rovnou k Vltavě a jedu po pravém břehu až k elektrárně. Žlutá značka se šplhá kamsi do stráně, kde se už před stovkami let těžilo zlato, je údajně protkána různými chodbami a štolami. V jedné z nich byl rok po válce nalezen archív K. H. Franka, který posloužil k jeho obžalobě. Chodby toho však mohou skrývat mnohem více, mluví se o tajných dokumentech, zlatu a uměleckých dílech. Zatím byli hledači neúspěšní.
Pokračuji dál za zákazovou značku „zákaz vjezdu všem vozidlům“, posléze končí asfalt a je tu spousta zaparkovaných aut. Úzkou cestou těsně nad řekou jedu dál. V lese je pár chat na řece mola a pramice. Z jedné chaty na mne křičí člověk, že jsem v rezervaci, co tu dělám na kole. Dál jsem se bála jet, tak otáčím kolo a vracím se zase na asfalt. Žádnou značku „rezervace jsem neviděla. Ze Štěchovic šlapu na Masečín, je vedro a dochází mi voda. V Masečíně odpočívám v místní hospodě, posilním se červenou limonádou a opečenou klobásou. Ještě kopec na Hvozdy, opuštěná stará vila s nápisem Hvozdy a zpustlou zahradou je smutným připomenutím starých místních časů. Ve Hvozdnici už mám dnešních kopců dost, tak jsem ráda, že se chvilku svezu a pojedu, i když po silnici, ale podle vody na Zbraslav. Kafe a dort v cukrárně na náměstí byla odměna za dnešní porci kilometrů.
71 km 914m
Kategorie: koníčkykrajina
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • 29.4.2018
  • 35 zobrazení
  • 1
  • 11
tradiční poVelikonoční vyjížďka, letos dost opožděná a v letním počasí. nebylo to o ujetých kilometrech, ale o poznání nových míst, cest a zajímavostí a to neděle v sedle kola splnila. najeto 53 km nastoupáno 821 m.
více  Zavřít popis alba 
  • březen až duben 2018
  • 48 zobrazení
  • 1
  • 00
Tradiční předvánoční vyjížďka na kole se letos vydařila. dokonce i sluníčko se na chvilku ukázalo. Podívala jsem se do míst, kde jsem ještě nikdy nebyla a společnost byla vybraná. příjemných 40 km na prosincovou čas.
Kategorie: koníčkylidé
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • 16.12.2017
  • 117 zobrazení
  • 2
  • 22
Tradiční podzim byl letos o kus dál, než v posledních pěti letech, kdy jsme jezdili pravidelně do Harrachova do Fáfovy boudy. Podmínky na ubytování už nebyly tak výhodné, jako za předchozího majitele. Platba zálohy už v červnu, bez možnosti vypovězení se nám prostě nezdála a tak jsme jeli do Albrechtic. Pan Svárovský má chalupu přímo pro nás a cena je přiměřená. Počasí letos moc nevyšlo a ani nemoci a pracovní vytížení se nám letos bohužel nevyhnulo. Lenka nedojela vůbec, onemocněla, Elemer přijel v sobotu odpoledne, ani převlek na maškarní si nedovezl. Byl tedy v porotě a podle toho hodnocení vypadalo, rum ovšem nezapomněl přibalit a hned vypít. Ale i tak jsme stihli ujet na kole 52 km a po dlouhé době se podívali na Novou louku, přehradu Josefův Důl, vyhlídku Krásná Máří, ovšem bylo zataženo, takže vidět do údolí nebylo. Pod Ptačími kupami, Hřebínek, Bedřichovská nádrž se zrovna opravuje, takže tu jsme zahlédli mezi stromy. Přes Hrabětice do Karlova, kde se opravuje silnice, takže jsme museli použít červenou značku v lese. To, že jsme po ní, skoro před 20 lety jezdili na lyžích, jsem úplně zapomněla a jsem ráda, že si to nepamatuju, vůbec netuším, jak jsem tudy mohla jezdit na běžkách. Ani na kole to nešlo, ale bylo nám o 20 let méně, tak to se kopec vidí hned v jiném úhlu. Z Josefova Dolu přes Antonínov a opět stoupání na Mariánskohorské boudy a stejnou cestou jako dopoledne na zelenou značku co nám vede kolem chalupy. Skupinka odvážlivců jde i v dešti až na Smědavu a Jizerku, část výpravy se málem utopí v Bílé Desné, ale nakonec jsou všichni jen mokrý a promrzlí. Naštěstí zásoby rumu v chalupě jsou velké a stačí na zahřátí všech. Auto se zapomenutým otevřeným oknem je na tom podstatně hůř, ale časem se také sedadlo podaří vysušit. Já jdu sama na krátký pěší výlet na Špičák, naštěstí byla otevřená hospoda, v ní teplo a výborná polévka. Cestou zpět vidím první letošní sníh, zatím jen krupky a v listí se rychle rozpouští. Začíná foukat silný vítr, který v noci a následující den sílí do vichřice. Ráno v chalupě nejde proud, tak rychle balíme a jedeme domů, naštěstí nikde není spadlý strom přes cestu, ani doma nám vítr nic nesebral.
více  Zavřít popis alba 
  • podzim 2017
  • 48 zobrazení
  • 0
  • 00
Podzimní Nákolácký sraz - Vodňany, kemp Pražák účast asi 35 nákoláků a 6 dětí.
Po delší době jedeme s Lenkou na sraz vlakem, po chladných zářijových dnech, kdy není vůbec babí léto rosničkáři konečně slibují teplý víkend. Máme zamluvenou chatičku s Burísky, ale raději si beru spacák. Vlak jede před 16h z Hlavního nádraží, lístky obstarala Lenka, kola bezpečně ukládáme na určené místo, na věšák je ovšem nevyzvedneme. Procházející průvodčí nás na to také během cesty několikrát upozornil, se slovy „dnes vám to prominu, nikdo tu s koly ani kočárkem není“. S 30 minutovým zpožděním vystupujeme před 19h na malém nádraží ve vesnici Čičenice. Do kempu to máme 10 km, přes Vodňany a po hlavní, večer už není tolik frekventovaná, do kempu dojíždíme s padajícím soumrakem. Na 14 se oslavuje, wíla je dvojnásobnou babičkou. Jdeme se ubytovat do vzdálené chatky číslo 18 a sedíme společně u plápolajícího krbu na 14.

Počasí nádherné, parta lidí skvělá, vyjíždělo se přesně v 9h ráno, návrat za světla, večer grilování, sezení venku i u krbu, díky Mildovi, co hrál úžasně na kytaru jsme si i zazpívali.

celkem na srazu najeto 217 km, ale o těch to vůbec nebylo, byla skvělá parta.
více  Zavřít popis alba 
2 komentáře
  • září 2017
  • 90 zobrazení
  • 0
  • 22
Z Pribyliny jednou po silnici na Štrbské pleso a zpět, Podbaňské, lesem do Koprové doliny. Ráčkovou dolinou po červené do Žiarské doliny, vesnicemi na úpatí Tater. K přehradě na Černém Váhu, podle Bílého Váhu, Tatranská Štrba, svezení zubačkou na Štrbské pleso. Neznačené cesty v okolí Podbaňského i výlet do Dämanovské doliny. Jeden částečný výšlap pěšky k Temnosmierčanskému plesu. To byl týden mezi Roháčemi, Vysokými Tatrami a Nízkými Tatrami.

Najeto 444 km a nastoupáno 5783 m.
více  Zavřít popis alba 
  • srpen 2017
  • 121 zobrazení
  • 4
  • 00
Tradiční „Dámská“ měla být podle čtyř řek, tří soutoků a proti proudu Ohře. První soutok jsme minuly hned v Mělníku, kde se Vltava vlévá do Labe, nevyšlapaly jsme až na vyhlídku pod zámkem a tak jsme se vyfotily u soutoku vraňanského kanálu, který se také vlévá do Labe. Terezín byl v plánu, ale až k soutoku, kde se Ohře vlévá do Labe, nezajíždíme. Z Doksan proti proudu Ohře šlapeme celou sobotu, až k Nechranické přehradě. Neděle už podle řeky není, přes přírodní park Džbán a podle Rakovnického potoka dojedeme k Berounce. Ani v pondělí se nám podle Berounky šlapat nechce, tak volíme opět kopečky tentokrát křivoklátské a v Podkozí po obědě se rozloučíme a jedeme každá svou cestou domů.
Letošní „Dámská“ podle Vltavy a Labe 73 km a 20 výškových metrů, proti proudu Ohře 87 km, 654 výškových metrů, k Berounce 77 km a 914 výškových metrů, návrat domů 64 km, 800 výškových metrů. Celkem 301 km, 2388 výškových metrů.
více  Zavřít popis alba 
  • červenec 2017
  • 87 zobrazení
  • 2
  • 00
Itálie – Jižní Tyrolsko stejná cestovní kancelář jako vloni Mamut Tours

2.6. Na kola nasedáme v průsmyku BRENNER (1 374), po cyklostezce vedoucí zčásti po svršku bývalého železničního tělesa zahrnující i 2 kratší tunely do jihotyrolského STERZINGU podél řeky Eisack až do hotelu ve vesničce Schabs.

Itinerář: orientační stav tachometru
Brenner (1 374) 0 km
Gossensass (1 098) 15,5 km (po trati bývalé železnice, cestou 2 tunely - na 5,5 a 6,5 km)
Sterzing – lanovka (950) 20,5 km
Sterzing – centrum (940) 22 km
Stilfes (962) 29 km
Franzenfeste (747) 44 km
Schabs (760) 52 km (ubytování)

Byly jsme zdatní cyklisté a jeli tenhle „pytlík“ ze Sterzingu okružní projížďku údolím Ridnauntal po trase: Obertelfes (1 250) – Kaltbrunn (1 294) – Kochbichl (1 356) – Mareit (1 070) – Sterzing (940). Celkem cca 18 km. Úsek do Mareit vede po málo frekventované silnici, avšak je třeba překonat cca 400 m převýšení. Z Mareit se jedná o pohodlnou cyklostezku pojmenovanou po horolezci Josefu Larchovi (prvodosažiteli vrcholu Gasherbrum II).

03. 06. Cca 65 km dlouhý přejezd busem mezi vinohrady do KLOBENSTEINU, oblíbeného tréninkového střediska olympijské vítězky Martiny Sáblíkové. Do BRIXENU nerozlučně spjatého s nedobrovolným pobytem K. H. Borovského. Nám se nechtělo lanovkou a tak volíme cestu mezi vinohrady z Klobensteinu přes městečka Barbian, Villanders a Klausen.

Itinerář
Spodní stanice lanovky Schwarzseespitze (1 538) 0 km
Klobenstein (1 154) 5 km
Lengstein (980) 11 km
Barbian (830) 18 km
Villanders (880) 24 km
Klausen (525) 29 km
Brixen (561) 43 km
Schabs (760) 49,5 km – ubytování

04. 06. Snídaně. Cca 50 km přesun busem k chatě Pederü, oblíbenému výchozímu bodu do nitra NP FANES-SENES-BRAIES (UNESCO). Výlet na kolech údolím RAUTAL s impozantními skalními stěnami a dále po mimoúrovňové komunikaci zaříznuté do svahu údolí GADERTAL. V případě dobrého počasí lze zavítat lanovkou na KRONPLATZ (2 275), začíná pršet, lanovku opět vynecháváme.

Itinerář: orientační stav tachometru
Chata Pederü (1 540) 0 km (www.pederue.it)
St. Vigil (1 200) 11,5 km
Enneberg – Pffare (1 290) 16 km
St. Lorenzen (845) 29 km
Spodní stanice lanovky Kronplatz (840) 33 km
Bruneck (835) 36 km
Kiens (835) 46 km
Mühlbach (775) 61,5 km
Schabs (760) 65 km – ubytování

05.06. Snídaně. Vzhledem o utrženému kolu, se čeká na opravu a na kola nasedáme rovnou u hotelu a do Bolzana jedeme na kolech a ještě kousek směr Merano, celkem 90 km

Celkem najeto 295 km + 25 km cestou domů
více  Zavřít popis alba 
1 komentář
  • červen 2017
  • 97 zobrazení
  • 2
  • 11
Jarní Nákolácký sraz Praha 2017.
Letošní sraz by se mohl přejmenovat na smutný, černý, okradený, ale skoro jako v pohádce s dobrým koncem se na něj bude doufám vzpomínat jen s úsměvem. Po zimní debatě jsme se konečně domluvili, že letošní jarní sraz bude v Praze se základnou v Braníku na cyklostezce A2.
Na páteční první vyjížďku se nás sešlo skoro deset, byla naplánovaná po místních parcích Prahy 4 a jejich vodních nádržích. Bylo po dešti, takže bylo hodně kluzko a mokro. V Braníku na zelené jsme to neměly s Radkou projeté a tak jsme zabloudili kousek od kempu. Do hospody ve Vestci jsme přijeli akorát, kdy byl čas oběda. Přidali se k nám nový cyklisté z Olomouce, Jana s Tomášem a Standa z Uherského Brodu.
Sobotní trasa byla po ránu společná s bikery, ale u studánky na zelené u Cholupického potoka jsme se rozdělili. Tady proběhl dnešní první pád, ale k žádnému zranění nedošlo, jen nějaká modřina na pozadí později bude. Petra tak pokřtila své nové kolo. Na letiště Točná jsme dojeli po pohodlné asfaltové cestě, u letadla počkali, až dojedou i ti vzadu. Šipky, co jsem namalovala před týdnem omyl déšť, ale na lesní cestu jsme trefili. Pod statkem na Nouzově se ztratili leháči a někomu praskl řetěz. Díky zdržení jsme museli vynechat vrch Šance, jen jsme zajeli na vyhlídku nad Břežanským údolím, ještě pořád jsme v Praze. Ve vesnici jsme se opět potkali se ztracenými lehokolisty a po poli kolem osamoceného a památného stromu jsme dojeli do Dolních Břežan do Olivova pivovaru na oběd. Další plánovaný vrchol bylo oppidum a Zvolská homole, ale ty jsme si nechali na někdy jindy a nejkratší cestou jsme jeli do Zahořan do místních brodů. Radek obhlédl prví brod a odjel po silnici. My ostatní jsme statečně projížděli jeden brod za druhým, celkem jich je 13, ale nikdo je prý nepočítal. A protože se nám v brodech líbilo, přidali jsme ještě další na přitékajícím potoce a do vesnice Březová jsme si ještě pár menších brodů po žluté projeli. Vody a bahna bylo opravdu dost. Na kopci na nás čekal čistý Radek, který si užil výjezd na kopec a skoro 9 km sjezd, vyhlídku nad řekou a lesní červenou. I pro nás ostatní to dnes bylo už jen z kopce dolů, ve Vraném jsme zastavili na malé občerstvení, místní hospodský by stejně nic většího nenabídl. Po cyklostezce plné cyklistů a bruslařů se vracíme zpět do kempu. Část nás přejede lávku na Zbraslavi a pokračujeme po levém trochu klidnějším břehu. Krátce zastavujeme u Modřanského jezu, mezi vodáky je znám jako nejnebezpečnější jez na Vltavě. Přejedeme Branický most, kterému se neřekne jinak než „most inteligence“, protože byl postaven v 50 letech minulého století právě intelektuály. Do kempu je to jen pár šlápnutí. Bikeři už jsou také zpět, lehce potrhaní a zabahnění zrovna jako my. 53 km, 754m
Neděle je sídlištní, vede ji Radka a i my Pražáci jsme takhle po sídlišti snad nikdy nejeli. Já se odpojila v Sobíně a nějak jsem netrefila oboru Hvězdu, ale kolem krematoria v Motole jsem jela jako ostatní.
Pondělí bylo smutné, když Radek nenašel svoje lehokolo v kuchyňce, kde parkoval od čtvrtka. Prolezli jsme snad každý kout kempu a dlouhé dvě hodiny čekali na příjezd policie. Nakonec se toho ujala Radka a Valdek, já se skupinkou pěti jedeme ještě jednou na letiště Točná, tentokrát Modřanskou roklí. Vlivem události v kempu moc nevnímáme novou instalaci a výstavku drátěných zvířat. Polní cesty oschly, z jednoho místa jsou dokonce vidět zasněžené Krkonoše a Lelek bezpečně poznává Bezděz. Bikery navedu na kořenovku, s dámami dojedu k cestě, po které jsme v sobotu vyjížděli k letištní ploše, rozloučím se a budu se těšit na příští sraz a doufám, že i ohlasy na tenhle právě končící budou jen dobré. Děkuji všem, co přijeli.
V úterý 9. 5. 2017 se našlo Radkovo speciální lehokolo. Vyvěsila jsem leták s kolem na stezku a náhodný chodec, který byl zároveň policista, věděl, že kolegové na služebně na Pankráci zabavili v pondělí ráno divné kolo v jednom podezřelém bytě v Braníku. A to je definitivní konec za letošním srazem a těšíme se na ten příští.
více  Zavřít popis alba 
  • květen 2017
  • 133 zobrazení
  • 2
  • 00
Výlet do Paříže, únor 2017
Kategorie: cestování
více  Zavřít popis alba 
  • zima 2016/2017
  • 71 zobrazení
  • 1
  • 00
Tradiční předvánoční vyjížďka se letos uskutečnila o něco dřív, tak nám alespoň zbyde čas i na pečení. Příjemné bylo, že přijeli lidi z hodně daleka nebo ti, které jsme několik let neviděli. Trasu jsme s Radkou nestihly připravit, ale Honza nás protáhl terénem kolem Kavčích hor. Výhledy byly parádní a počasí nádherné. Účastníků 10.
více  Zavřít popis alba 
  • 3.12.2016
  • 58 zobrazení
  • 2
  • 00

Nebyla nalezena žádná alba.

Aktivní od

26. dubna 2011

Pohlaví

neuvedeno

Datum narození

neuvedeno

Webová adresa

neuvedeno

Mí oblíbení lidé na Rajčeti

Má oblíbená alba na Rajčeti

Moji fanoušci na Rajčeti (sledují mě)

reklama